Jovibarba globifera  Parnell subsp. globifrera

Synonymika:

Jovibarba globifera  /L./ J. Parn., Bot. J. Linn. Soc. 103.219, 1990

   Bas.: Sempervivum globiferum L., Sp. Pl.: 464, 1753

   Syn.: Sempervivum soboliferum Sims, Bot. Mag. 35: 1457, 1812

Jovibarba sobolifera /Sims/ Opiz, Seznam: 54, 1852                                      

Sempervivum hirtum b) soboliferum /Sims/ Hazsl., Magyarhorn ed. növ. füv.kéz.   173,   1872

Diopogon hirtus subsp. borealis H.Huber in Hegi, III. Fl. Mitt - Europa 4/2 10      1963

Diopogon globifer /L/ Leute, Verh. Zool. - Bot. Ver. Wien 105 - 106: 182, 1966

Popis:

    Jednotlivé růžice jsou téměř kulovité, polootevřené až uzavřené o průměru obvykle 2 - 5 cm, výjimečně i více. Četné dceřinné růžice vyrůstají na tenkých krátkých výběžcích v paždí listů a jsou snadno oddělitelné. Listy růžic jsou obráceně vejcovitě kopinaté až podlouhle obráceně vejcovité, krátce zašpičatělé, v horní třetině nejširší; svěže zelené, někdy, především při větším oslunění načervenalé, lesklé, na ploše vždy lysé a na okrajích brvité.

Rozlišovací znaky: 

- listy růžic jsou v horní třetině vždy nejširší

- listy růžic jsou na ploše vždy lysé

- rostliny kvetou jen velice vzácně, a to jak v přírodě, tak ve sbírkách

Výskyt:

     Rakousko - spolkové země Dolní a Horní Rakousko, Česká republika - Čechy, Morava, ve Slezsku vzácně, Německo - oblasti západně od Labe, Polsko, Pomořany, Slezsko, bývalé Prusko, Rusko - podoblasti ladožsko - ilmenská, hornovolžská, volžsko - kamská, horní Dněpr, území u západních hranic Ukrajiny, pobaltské státy.

Biotop:

    Roste na písčitých suchých místech, na skalách, zatravněných stepích, především na jižních expozicích s celodenním slunečním osvitem, ale dobře prosperuje i na místech částečně zastíněných nebo na západních či východních expozicích od nížin po horský stupeň (obvykle od 100 do 800 m), velmi často na vápencích, ale i na břidlicích, diabasu, čedičích, žulách, rulách a jiných horninách.

Poznámky:

    Druh byl popsán švédským botanikem Carl von Linném, zakladatelem binomické nomenklatury pod jménem Sempervivum globiferum, nicméně Linného popis byl poněkud nejednoznačný, což později způsobilo zmatek, jméno se postupně začalo používat pro víceré žlutě kvetoucí druhy roduSempervivum, jako je S. ruthenicum, zeleborii a další. Od roku 1812 se používalo jméno Sempervivum soboliferum Sims, o 40 let později F. M. Opiz tento taxon přeřadil do rodu Jovibarba Opiz. Až v 60. letech minulého století bylo potvrzeno, že jméno S. globiferum L., jež popsal Linné, je shodné s druhem J. sobolifera (Sims) Opiz, což byl potvrzeno i lektotypizací těchto jmen (Letz et Marhold, 1996).

Pěstování:

  J. globifera - trs na lokalitě u Bechyně nad říčkou Smutnou (Česká republika)